Zdravím,
jsme malá parta lidí a zabýváme se myšlenkou, jak by si lidé z měst mohli vypěstovat vlastní jídlo.
Města i vesnice jsou často obklopené lány polí s monokulturou. My máme vizi, že by se část těchto polí v blízkém okolí městské zástavby proměnila v zahrádkářské kolonie, kde by si zájemci mohli pěstovat vlastní zeleninu a ovoce.
Možná vás napadne, že v dnešní době lidé z měst nemají zájem něco pěstovat. Dokonce ani lidé na vesnicích. A budete mít pravdu. Mnoho funkčních a užitkových zahrad bylo v minulých letech přetvořeno v okrasné pozemky s trávníky a jehličnany. Ale společnost se mění a zájem o vlastní produkci potravin roste. Lidi už přestává bavit nakupovat a jíst potraviny pochybné kvality z neznámého zdroje. Chtějí se stravovat zdravěji a tak se začínají vracet k záhonkům a do sadů. Jiná skupina vyhledává tyto drobné pěstitele a nakupuje od nich nespotřebované přebytky. Tak se postupně vytváří spolupracující komunita a drobné pěstování díky tomu začíná být výhodné i ekonomicky.
Navíc když už si člověk začne vlastními silami pěstovat jídlo, začne i jinak uvažovat. Začne měnit své chování. Víc sleduje, co jí, co a od koho nakupuje. Porovnává to s tím, co si může vypěstovat sám, nebo získat výměnou od jiných pěstitelů. Může se dostat až tak daleko, že významně omezí nákupy v běžných obchodech.
Samozřejmě nezapomínáme, že jednou z největších motivací (vedle touhy po zdravém životním stylu) jsou a vždy budou peníze. Některé položky mohou pěstování prodražit. Například voda. Pokud by se zakládaly nové zahrádkářské kolonie na polích, bylo by potřeba postavit studny. A studna není levná záležitost.
Zároveň řešíme i možnost, že bude kvůli extrémnímu suchu vyhlášen zákaz používání studniční vody na zálivku. Zkoušeli jsem během posledních let různé modely řešení tohoto problému a nakonec jsme se uchýlili k použití poněkud kontroverzních plastů. Plánujeme využití fólií a přepravek na zachycení vody v zimě, kdy je nadbytek srážek, a následné "uskladnění" vody v barelech, sudech a nádržích. Toto řešení se zdá být ekologičtějším než např. dovážení vody v cisternách ze vzdálených vodních rezervoárů.
Možná někdo namítne, že v období sucha je zalévání zahrad plýtvání, ale právě zalévání záhonů v létě zajistí tak velký výnos, že pro stejný počet lidí postačí menší pozemek. Např. pro 100 lidí by stačilo pole o rozloze 2 ha. Nemluvě o faktu, že rozmanité zelené plochy v okolí města významně zlepší klima ve městě (na rozdíl od vyprahlých polí) a mohou sloužit i k příjemným procházkám a odpočinku.
Jak vidíte, je to obsáhlé téma a mohl bych o něm psát i několik dnů. V tuto chvíli ho ale přeruším... pokračování bude časem následovat.
Zásadní bod
Pro úspěšné fungování projektu je velmi důležitá osoba nebo skupina osob (např. rodina) trvale žijící na pozemku určeném pro komunitní zahrádkářskou kolonii. Pro zjednodušení této osobě říkejme "hospodář". Lidem, užívajícím hospodářův pozemek pro pěstování vlastního jídla můžeme říkat "pachtýři".
Hospodář je nezbytný pro koordinaci celého projektu i pro případné obhospodaření pozemku místo pachtýřů, pokud to bude třeba (např. zálivka, výsev či sklizeň). To umožní zapojit se do projektu i lidem, kteří nemají tolik volného času, aby se pravidelně zapojili do péče o pozemek, ale přesto by si rádi pěstovali svoji zeleninu či ovoce.
Hospodáři za tuto práci a čas, který tomu věnuje, bude náležet protihodnota od pachtýřů, zejména také ve formě jejich práce pro hospodáře či komunitu. Může se jednat např. o jarní či podzimní sezónní práce, nebo rozvoz produkce ostatním členům komunity.
Počet lidí, kteří se vrací k půdě, hospodaření a zahrádkaření (nebo po tom touží) stále narůstá
Proto největší problém není nedostatek lidí či pozemků, ale chybí vzory optimálního fungování takového systému,aby se případní zájemci mohli na vlastní oči ujistit, že to opravdu funguje a že to je i
ekonomicky výhodné. Pracujeme na tom, abychom se stali oním vzorem.
Proč komunitní zahradkářská kolonie?
Na počátku byla myšlenka vytvořit komunitu lidí, kteří by si rádi svépomocí pěstovali jídlo. Ale při realizaci jsme si uvědomili, že tradiční zahrádkářská kolonie není ideální řešení.
Aby byl model efektivní, je potřeba vymyslet řešení jiné. Naše konečná představa je pozemek rozdělený na zóny - v jedné části budou jen záhony na pěstování zeleniny Bude to zóna, která vyžaduje největší péči - kvalitní půdu a dostečnou zálivku. Druhou část bude tvořit sad (pokud nebude lepší možnost umístit sad na jiném pozemku). Třetí část by tvořilo "pole", neboli pozemek, který by si pachtýři po zorání traktorem oseli nebo osázeli méně náročnými plodinami, které nevyžadují tolik péče ani vody, jako plodiny v první zóně. V poslední části bude zázemí - chatky sloužící na uskladnění nářadí, oblečení, ale i na odpočinek a přespání. Zde by byly umístěné i případné sklady obilovin, nebo brambor, které je často výhodnější získat přímo od zemědělce, než pěstovat svépomocí.
Je to tedy hybrid zahrádkářské kolonie,komunitní zahrady a malého
hospodářství. Pro usnadnění tomu nadále budeme říkat jednoduše "zahrada".
Výstavba na poli?
Naše vize vypadá v tuto chvíli možná trochu nereálně a to i kvůli nepřípustné realizaci staveb na pozemcích vedených jako zemědělská půda. Není to však neřešitelný problém. Pozemky na okrajích vesnic jsou často vedené jako stavební parcely a zemědělská půda začíná až za nimi. Uvažujeme o nákupu stavební parcely o rozloze 500-1000m2 s možností pronájmu navazujících polí. Tak bychom získali možnost napojení na elektrické sítě, pitnou vodu a v některých obcích i napojení na plyn.
Vhodné pozemky jsme objevili na příklad v obci Tatce u Peček. Je zde vlaková zastávka, pro možnost dopravy po železnici (z Prahy se sem vlakem dostanete za 50 minut), kolem vlakové zastávky jsou pole a asi 5 minut od
zastávky jsou stavebni parcely navazující na pole. Na poli je možné pěstovat samozřejmě cokoliv, včetně zeleniny, a nezáleží na tom, zda ji pěstujete na velkých lánech nebo na záhoncích. Případné oplocení bychom řešili mobilními ohradami, které neodporují zákazu výstavby na zemědělské půdě. A takových příkladů bychom jistě nalezli víc.
Na venkově stále existují menší zemědělci, kteří rádi pronajmou své nevyužívané pozemky a zároveň získají i odběratele pro brambory a obilniny. Jistě byste našli i řadu vlastníků pozemků, kteří nejsou spokojeni se způsobem, jakým se stávající nájemci - obvykle větší zemědělci - starají o jejich majetek a rádi by nabídli svůj pozemek někomu, kdo s ním bude zacházet šetrněji a nebude z něho jen těžit a zhoršovat jeho kvalitu. A samozřejmě máme také lidi, kteří vlastní pozemky a hospodaří na nich pro vlastní potřebu.
Pokud se podaří tento projekt úspěšně zrealizovat alespoň v pěti lokalitách, je velká pravděpodobnost, že města a vesnice začnou měnit územní plány, aby podpořili vznik dalších podobných zahrad. Jako příklad mohou sloužit komunitní zahrady, ve které se proměnila často nevzhledná a nevyužívaná zákoutí mnoha měst.
Pro koho je projekt určený a co z toho bude mít správce pozemku?
Model na první pohled vypadá jako nějaký sociální projekt, který bude muset být dotován externí osobou nebo organizací, a osoba nebo rodina vlastnící pozemek, nebo na něm trvale žijící (dále jen správce) bude pro ostatní na pozemku otročit téměř za nic.
To je ale jenom zdání. Náš model je založený na základech kapitalismu, takže počítá s tím, že správce bude za svoji práci dostávat peníze.
Nejdříve je třeba ujasnit co tvoří cenu zeleniny.
Cena zeleniny by měla primárně pokrýt náklady na pěstování, tzn. daň z pozemku, voda, hnojivo, příprava pozemku na setí, setí, osivo, odplevelení (pokud je to potřeba), sklizeň, skladování, náklady na prodej produkce (pronájem stánku, náklady na dopravu). K tomu by mělo zůstat něco pro rozvoj pozemku.
Pokud by mohl správce vynechat alespoň jednu z výše uvedených položek, tak by ušetřil čas a možná i peníze. Nejvíce nákladná a časově náročná položka je prodej zeleniny a ovoce. Variantou je distribuce prostřednictvím pachtýřů, mezi které se rozdělí úroda určená k prodeji a zákazníci si to u nich sami vyzvednou. Tak správce ušetří čas a náklady spojené s celým prodejním procesem.
Pachtýři
Kdo se může stát pachtýřem? Každý, komu bude tento model vyhovovat. Nabízí se, že se budou zapojovat zejména lidé s nízkými příjmy, kteří si tímto způsobem chtějí přilepšit. Ale není to tak. Lidé se do projektu zapojují z mnoha důvodů. Třeba i proto, že po nich nikdo nic nechce, dokud něco nepotřebují /nechtějí oni. Můžou si pěstovat, co chtějí a nemusí sekat trávu. Neplatí za pronájem záhonů. Nemusí se s nikým setkávat, družit, nikdo ho nebude otravovat zbytečnými otázkami. Jediná pravidla jsou žádná chemie a vrátit záhon s víc živinami, než měl na začátku.
Pokud bude pachtýř chtít, může se zapojit i do dalších aktivit. To je jeho volba.
Často se pachtýř posune dál a pořidí si vlastní zahradu. Ale neni to pravidlem. Mnohým naopak vyhovuje, že nemusí dojíždět pravidelně na zahradu a starat se o ni téměř po celý rok. Pak volí tento model.
Zájem maji i lidé, kteří chtějí osázet okraje polí a zakládat meze, nebo plánují koupit si vlastní zahradu, a pak tento model využívají pro pěstování sazenic.
Je to ekologické? A je to ekonomické?
To, jestli se vám finančně vyplatí pěstovat si vlastní zeleninu si musíte spočítat sami. Někomu se třeba nevyplatí pěstovat jen pro sebe, ale situace se změní, pokud může alespoň část produkce prodat. Někomu nestačí ani to.
Někdo si třeba spočítá, že v práci vydělá 600 Kč za dvě hodiny, což je stejná doba, kterou by strávil cestou na zahradu a zpět (1 hodina) a prací na zahradě (1 hodina) a tak dojde k závěru, že je pro něj výhodnější chodit do práce a jídlo si koupit. Pokud se ho ale zeptáte, zda si kupuje potraviny v bio kvalitě, obvykle vám odpoví, že na takový luxus nemá peníze.
Stejné je to i s ekologií. Co je ekologičtější, pěstování v malém na zahradě, nebo pěstování ve velkém na polích? Možná vás napadne přirovnání k bydlení v rodinném domku nebo v bytě v bytovém domě. Pokud bydlíte v bytě, sdílíte s ostatními nájemníky / majiteli některé služby, např. nemusíte tolik topit, pošťačka nemusí pro rozvážení zásilek používat auto atd. Ale jistě i rodinný domek má svá pozitiva. Např. možnost založit si kompost a měnit na něm zbytky z kuchyně v kvalitní hnojivo (což se vám s popelnicemi na bioodpad nepodaří).
Závěr
Věříme, že pokud ukážeme majitelům zahrad a pozemků, že se prostřednictvím jejich pozemku dá slušně vydělat, tak se rádi stanou správci a budou pronajímat parcely pachtýřům. Věříme, že tahle cesta povede k ekologickému způsobu života a zlepší nejen místní životní prostředí, ale i sociální vazby mezi lidmi.