Pokud žijete v zahrádkářské kolonii, kde je k dispozici elektřina, je praní poměrně jednoduché. Stačí zapojit klasickou pračku a můžete prát stejně jako v bytě.
Já dávám přednost malé pračce. Když člověk počká na akci, dá se koupit přibližně za 1 000 až 1 300 Kč. Běžná cena bývá okolo 1 700 Kč. Výhodou je snadná manipulace a také jednodušší nakládání s odpadní vodou.
Na praní používám jedlou sodu a ocet. Dříve jsem používal prací prášek Jelen, ale nakonec jsem přešel na tuto kombinaci. Odpadní vodu z praní nevylévám přímo na zem. Nejprve ji shromažďuji v samostatném sudu a postupně ji přelévávám do kbelíků, kde se voda odpařuje. Zbylou suchou usazeninu potom vyhodím do směsného odpadu.
Vodu z pozdějších praní, která už obsahuje jen malé množství sody, používám na zalévání rostlin pěstovaných v kbelících postavených na nepropustné fólii. Tím se snažím zabránit tomu, aby se soda dostávala přímo do půdy.
Praní v zimě není příliš pohodlné, proto mám zásobu oblečení přibližně na dva měsíce. Když je špatné počasí nebo není vhodné prát, jednoduše sáhnu do zásob. Oblečení ze second handů je navíc velmi levné. Tričko lze koupit kolem 10 Kč, mikinu za 60 Kč a kalhoty přibližně za 50 Kč. Pořízení větší zásoby proto není nijak drahé.
Pokud někdo nemá pračku a pere ručně, náklady mohou být poměrně nízké. Prací prostředek může vyjít zhruba na 40 Kč měsíčně a ohřev vody přibližně na 100 Kč. Celkem tedy asi 140 Kč za měsíc.
U sebe odhaduji měsíční náklady na praní přibližně na 200 Kč. Do této částky započítávám nejen prací prostředky a spotřebu vody a elektřiny, ale také opotřebení pračky.
Jedlou sodu ani ocet přesně nevážím, dávám je od oka. Podle orientačních výpočtů vychází jedno praní přibližně na několik korun. Pokud člověk vypere kolem 30 kg prádla měsíčně, náklady na samotné praní mohou být okolo 80 Kč. Po započítání všech ostatních nákladů se dostávám přibližně na zmíněných 200 Kč měsíčně.
Existují i téměř beznákladové způsoby praní. Lze připravit prací prostředek například z kaštanů, břečťanu, mydlice nebo z dřevěného popela. Vodu je možné ohřát na kamnech a použít ruční pračku nebo prát úplně ručně. Finanční náklady jsou pak minimální, ale člověk tomu musí věnovat více času.
Od jedné paní s velmi citlivou pokožkou jsem se dozvěděl, že některé prací prostředky nebo zbytky chemikálií v oblečení jí způsobují kožní problémy. Proto dávám přednost jednodušším prostředkům. Je však dobré dodat, že běžné prací prostředky prodávané v České republice musí splňovat bezpečnostní limity stanovené legislativou. Každému ale může vyhovovat něco jiného.
Mám také pocit, že ruční praní je k oblečení šetrnější než praní v automatické pračce, i když záleží na zvoleném programu, teplotě i materiálu. Tomuto tématu se budu podrobněji věnovat v některém z dalších článků.
Někdo může namítnout, že pračka stojí 8 až 10 tisíc korun. Já mám výhodu díky kontaktům v komunitní zahradě a známému, který pracuje ve sběrném dvoře. Díky tomu se ke starším funkčním pračkám dostanu levně nebo někdy i zdarma.
Kdyby byl zájem, mohl bych starší funkční pračku nabídnout přibližně za 1 500 Kč. Odhaduji, že doprava by vyšla asi na 500 Kč. Z prodejní ceny bych část dal člověku ze sběrného dvora a zbytek by pokryl čas strávený kontrolou, vyzvednutím a přípravou pračky.
