Rozhodl jsem se monitorovat některé potraviny, abych ukázal, že politické strany jako Piráti manipulují s lidskými emocemi tvrzením, že supermarkety jsou drahé a mají monopol.
Jejich tvrzení se dá snadno vyvrátit sledováním cen v supermarketech. Bohužel do supermarketů běžně nechodím, kromě nákupu rostlinného oleje, takže znám jen jeho cenu, ale nesleduji ostatní potraviny.
Toho zneužívají lidé, kteří se mnou debatují, protože chtějí důkaz — i když sami také nakupují v supermarketech.
V supermarketech podle mých zkušeností existují tři typy cen:
**1. Akční cena** – u rostlinného oleje bývá kolem 18–27 Kč. Slouží k nalákání zákazníků, ale zboží dodají jen v malém množství, takže brzy zmizí. Oficiálně prý je „ve skladu“, ale personál ho nesmí vybalovat. Takové zboží se pozná podle omezení „maximálně několik kusů na osobu“.
**2. Běžná cena** – u oleje se pohybuje kolem 29–35 Kč. Je to standardní cena, bez omezení, a zboží bývá běžně dostupné. Tato cena se většinou objeví jednou za 4–6 týdnů.
**3. Falešná cena** – u oleje bývá 47–54 Kč. Tuto cenu nastaví, aby mohli později vyhlásit „slevu“.
Tohle dobře věděli už moji prarodiče, kterým bylo přes 75 let. Rozuměli tomu, že supermarkety střídají zlevnění a zdražení, aby působily dojmem výhodného nákupu. Nepotřebovali si ceny zapisovat, prostě si je pamatovali. Nakupovali tehdy, když zboží mělo běžnou cenu, a pokud mělo delší trvanlivost, koupili ho do zásoby.
Dnes ale vidím mladé lidi – třeba voliče Pirátů – kteří nechápou, jak funguje marketing supermarketů. A člověk si říká, jestli náhodou moji prarodiče nebyli chytřejší než dnešní politici.
Zpočátku se mi marketing supermarketů zdál nemorální, ale časem jsem pochopil, že i malé dítě to může snadno pochopit. Vysvětlil jsem šestiletému dítěti, že za určitou částku si může u Vietnamce koupit dva energy drinky, zatímco v supermarketu tři, při běžné akci čtyři a při velké akci i pět až šest plechovek. A vždy to má nějakou nevýhodu – u Vietnamce je nákup rychlý, ale dražší; v supermarketu to trvá déle, ale s plánováním se dá nakoupit levněji do zásoby. Dítě to pochopilo. Piráti ne.
Připomíná mi to situaci s e-shopem, který dával tři procenta z nákupu útulkům. Jeden člověk zjistil, že prodávají o 5–20 % dráž než konkurence, takže na tom sami vydělávali a využívali útulek jen jako reklamu. Lidé se rozdělili do tří skupin:
1. těm to přišlo nechutné,
2. jiní říkali, že alespoň pomáhají útulku,
3. a další, že kupující není hlupák – je to jeho volba.
Zpočátku jsem patřil do první skupiny, ale pak jsem přešel do té třetí. Uvědomil jsem si, že lidé nejsou tak hloupí, jak se někdy zdá.
Ukázalo se však, že mnoho lidí vůbec nezná principy marketingu supermarketů. Proto jsem se rozhodl monitorovat zhruba 10–20 položek, aby bylo jasné, kdy je cena běžná a kdy falešná.
Je vlastně vtipné, že do supermarketů nechodím, a teď tam budu chodit jen kvůli sledování cen. Popravdě se mi do toho nechce, ale když vidím, kolik je voličů Pirátů – přes půl milionu – možná to nakonec bude stát za to, pokud to některé z nich přiměje přemýšlet.